Kdybych potkal naší dnešní hostitelku na ulici jako respondenta novinové ankety,napsal bych: Mirka Dürnfelderová, vedoucí mzdové účtárny, Kolik už jsem asi v životě minul lidí, za jejichž civilními tvářemi se skrýval ohromný a kouzelný svět bořící hranice obyčejného lidského bytí na této zemi.

Co vyprávěla babička
"Kdybych prošla Doudleby z jedné strany, mám příbuzné v každém druhém baráku, a když půjdu z druhé strany,mám to ob barák," vysvětluje s úsměvem Mirka Dürnfelderová svůj vztah k jihočeské vesnici, v jejímž kulturním životě zanechala a ještě jistě zanechá své nezapomenutelné stopy.

"Mám zde fotografie své babičky z doby, kdy do Doudleb přišel schopný organizátor a milovník tradic František Miroslav Čapek. 0d roku 1923,kdy se začaly dít věci, stavbou Čapkova mostu počínaje, dožínkami konče, se datují i počátky folklóru v Doudlebech.Má babička se tohoto dění účastnila," vzpomíná nad zažloutlými fotografiemi naše hostitelka.

Zmíněnou dobu lze považovat za počátky dnešního národopisného souboru Doudleban, i když se prý po smrti Františka Miroslava Čapka zhruba od roku 1930 do roku 1943 na někdejší dění spíše jen vzpomínalo. Teprve za války, v těžké době roku 1943 si lidé z Doudleb uvědomili, že znovuobnovení činnosti sou boru je cestou k tomu, aby se mohli sejít a společně si zazpívat. 0d té doby již Doudleban funguje (více či méně, ale nepřetržitě} dodnes. Právem je označován za nejstarší folklorní soubor v jižních Čechách. V Doudlebech se souborem,žilo a dost na mne působilo i vyprávění mé babičky, která ráda vzpomínala na různé zájezdy a vystoupení. Tak se stalo, že jsem se ve svých patnácti letech stala řadovou členkou Doudlebanu," vysvětluje Mirka Dürnfelderová.

Vedoucí na druhý pokus
Okolo roku 1979, kdy odešel ze souboru dlouholetý vedoucí Miroslav Lexa se Mirka Dürnfelderová zhruba na rok ujala vedení souboru ve spolupráci s Františkem Rajnochem. Sama pak stála v čele souboru až od roku 1986. Tehdy měla na starosti umělecké vedení souboru i organizační věci.

"V roce 1986 jsem odešla na mateřskou dovolenou a na dlouhou dobu jsem se do souboru nevrátila. Postihly mě totiž vážné zdravotní potíže a dala jsem na rady, abych si šetřila zdraví, protože vedení souboru s sebou někdy nese i jisté nervové vypětí," říká Mirka Dürnfelderová.

Dlouho pak sledovala zpovzdálí činnost Doudlebanu a bylo jí líto, že soubor mírně stagnuje. Nenašla prý ale odvahu, aby se vrátila.

"V polovině devadesátých let jsem pak uvítala výzvu Doudlebanu, abych se podílela na organizaci prvního ročníku doudlebských dožínek. Poté,co jsme akci zhodnotili, jsem se chtěla rozloučit a popřát souboru do budoucna hodně úspěchů, ale přátelsky mi naznačili, jestli jsem se nezbláznila, když nechci u souboru zůstat. Nakonec jsem výzvu přijala a v souboru jsem dodnes. Starám se ale pouze o vedení zkoušek, přípravu programu, choreografii a podobně, Organizační záležitosti bych vzhledem ke své práci a časovému vytížení nezvládla.Organizační vedoucí souboru je Vlasta Chyňavová,´´ vysvětluje Mirka Dürnfelderová".

Strážkyně klenotnice
Jestliže z předchozí kapitoly vyplývá, že je Mirka Dürnfelderová jen uměleckou vedoucí Doudlebanu, slůvko jen nemá ten pravý význam, jaký mívá v jiných souvislostech. Být uměleckým vedoucím Doudlebanu je totiž něco takového, jako být strážcem klenotnice. Napovídá to sám odborný výraz pro charakter souboru."

Snažíme se dodržovat takzvaný klenotnicový charakter souboru. Znamená to, že se vyhýbáme přílišné úpravě jednotlivých doudlebských tanců, které maximálně oproti dřívějšku spojujeme do delších pásem, která zajistí spád vystoupení," vysvětluje Mirka Dürnfelderová,která za dobu svého působení v souboru pro studovala mnoho odborné literatury.

Při zachovávání tanců také čerpáme z paměti starších lidí,ale i z naší vlastní paměti, jelikož se někteří z nás pohybují v Doudlebanu přece jen již řadu let. V minulosti jsem měla možnost setkat se s mnoha pa mětníky, ať již to byla jedna ze zakládajících členek souboru Marie Běhunková nebo pojem ve světě folk1óru - Zorka Soukupová. Pomáhali nám občas také Ivana Volková, Karel Oberfalcer a další lidé" z Úsvitu. Zdrojů, ze kterých se uchovaly původní doudlebské písně a tance je tedy dost, vezmeme-li v potaz i klasiky jako Holase, Erbena a další,´´ vy světluje Mirka Dürnfelderová.

Šátek je prý lépe zmačkat
Do klenotnice doudlebského souboru zdaleka nepatří jen staré doudlebské tance, ale i původní kroje, ve kterých tanečníci Doudlebanu dodnes vystupují. Každý se o svůj kroj stará sám a musí to dělat pečlivě, neboť jakákoli škoda je nenahraditelná.

"Vzpomínám si, jak se do mne kdysi pustila na jednom z festivalů jakási starší paní,že si nevážím tradic, když jsem před jejími zraky zmačkala šátek od kroje do koule. Musela jsem jí vysvětlit, že ač to vypadá drasticky, chovám se vlastně k šátku obezřetně, neboť kdybych jej skládala vždy do stejného tvaru, brzy by se v ohybech zlámal. Zmačkaný do koule je ale řešení jen pro cesty. Doma Se šátky navíjejí na váleček," vzpomíná Mirka Dürnfelderová na jednu kuriózní příhodu související s údržbou kroje.

Folklór je kolektivní práce
Mirka Dürnfelderová se v každém momentu našeho rozhovor snažila stáčet řeč směrem k soubor, i když je charakter našeho seriálu zaměřen na jednotlivé osoby."

Myslela jsem, že rozhovor pojmete jako návštěvu u souboru. Folklór je totiž kolektivní záležitost. Doudleban je kolektiv se vším všudy - i s občasnými ostřejšími výměnami názorů. Považuji ale za obdivuhodné, že se v době technomuziky, diskoték a moderního životního stylu dokáže scházet parta lidí o věkovém průměru pětadvacet let (nejmladším je patnáct let) k tomu,aby zachovávali odkaz našich předků,"říká naše hostitelka,pod jejímž uměleckým vedením v současné době pracuje okolo sedmadvaceti lidí. U mnoha z nich je členství v Doudlebanu rodové.

"Drží nás pohromadě i atmosféra akcí, které pořádáme.V první řadě jde o masopust,na kterém se kromě členů soubor podílejí i lidé z vesnice.Soubor pak pořádá.Ještě již tradiční dožínky a štěpánskou,vysvětluje M. Dürnfelderová.

V dnešní době moderní techniky se dá vlastně říci, že jsou již staré doudlebské tance a písničky zachráněny.Příští generace už nebudou odkázány jen na vzpomínky pamětníků a často chatrné zažloutlé scénáře.'Doudleban i jeho dorost v podobě Doudlebáčku je,bohudík, za dobu své existence již několikrát znamenán v televizních pořadech a na mnoha soukromých videozáznamech.

Místnost plná kytek
V poslední kapitole našich návštěv se většinou zabýváme koníčky našich hostitelů. V tomto případě jsme koníčku věnovali celou reportáž. Věřte nevěřte, i přesto má však Mirka Dürnfelderová ještě další záliby. Jednou z nich jsou květiny, které se popravdě nedaly v místnosti v takovém počtu a kráse přehlédnout. " Mám ráda také lidová řemesla. I když některé ruční práce (například paličkování) ovládám, nemám na ně moc času, proto se spíše, jen těším pohledem na výrobky jiných tvůrců. Dalším koníčkem je i má snaha o sebevzdělávání a získávání všeobecného přehledu," říká Mirka Dürnfelderová.